Znovupoužitelnost služeb

Znovupoužitelnost služeb je jeden z nejčastěji omílaných buzzwordů v SOA. Byl to termín, který se objevoval od samého počátku, ať o ní mluvil kdokoli. Právě znovupoužitelnost vyvolala nerealistická očekávání, jak vývoj kompozitních aplikací půjde hladce a jednoduše, když se služby budou budou vlastně jen znovupoužívat. Jsme však zpátky na zemi.
Důležité je vyjasnit si předem, v jaké oblasti se pohybujeme – jestli na poli vývoje kompozitních aplikací nebo na poli integrace aplikací. Nepovažuji se za experta na poli vývoje aplikací, proto bych ocitoval závěry firmy Gartner, která před 3 – 4 roky odhadovala znovupoužitelnost podnikových služeb na 30 – 40 % a v současnosti své odhady zkorigovala: tvrdí, že když někdo dosáhne na 15 – 20 %, je asi hodně dobrý.
U služeb, které fungují v oblasti integrace aplikací, je to úplně jiné. Je zřejmé, že znovupoužitelnost služby typu „Zjisti saldo klienta XY“ je velmi omezená – na rozdíl od integrační datové služby pro přenos souborů. Službu pro přenos souborů často používám jako příklad výborné znovupoužitelnosti. Je to služba, která nachází opakované uplatnění v každém jednotlivém integračním procesu, takže je možné docílit i její více 100% znovupoužitelnosti.

Poznámka: Podle mého názoru by znovupoužitelnost neměla být cílem SOA – SOA přece nebudujeme proto, abychom docílili např. 30% znovupoužitelnosti. Pokud se SOA implementuje dobře, pak by měla znovupoužitelnost být žádoucím, nicméně spíše vedlejším efektem. Není to tedy cíl, ale žádoucí vedlejší efekt.