SOA nerovná se WS

Jednou z možností realizace služeb v architektuře SOA jsou webové služby (WS, Web Services). Webové služby nabízejí standardní popis svého rozhraní (WSDL), díky němuž je kterýkoli klient schopen službu využívat (konzumovat). Dávat do spojení SOA a webové služby je možné a správné, ale zůstat pouze u toho by bylo nepřesné. Mezi SOA a WS není rovnítko. Písmeno S ve zkratce SOA může představovat jakoukoli integrační aplikační logiku využitelnou po síti přes hrubozrnné rozhraní API. Této definici pochopitelně vyhoví každá webová služba, ale ne každá služba musí být nutně webová.
K již široce používaným standardům (XML, SOAP, WSDL, HTTP) přibyly konečně specifikace, které zreálnily využití webových služeb v praxi (např. WS-ReliableMessaging, WS-Addressing, WS-Notification, WS-Security a další) a které dále rozšiřují syntaxi WSDL.
Samotné WS však mají v podnikové praxi omezené využití. Reprezentují zpracování typu klient/server se všemi jeho nevýhodami. Termínem "samotné" je zde myšleno využití jen základních stavebních kamenů WS, tedy http, SOAP a WSDL. Bez úložiště pro metadata webových služeb, bez garance doručení zpráv, bez nástrojů pro správu, monitorování, žurnálování, orchestraci nemohou WS doznat celopodnikového využití. V některých případech implementace integrační aplikační logiky jako webové služby může být buď technologicky či licenčně příliš složitá či náročná, nebo i neproveditelná (extraktovací, transformační a zaváděcí služby, souborové FTP/JMS služby apod.). V těchto situacích se ukazuje síla konceptu ESB, resp. odlehčených distribuovaných kontejnerů založených na JBI, které mohou hostit jakoukoli logiku reprezentovanou (Java) službou nebo procesem.